Jsme skupina mladých lidí, kteří se zajímají o dění kolem nás. Výrazně nás oslovuje problematika dostupnosti pitné vody ve světě i u nás a máme pocit, že v tomto směru můžeme přispět ke zvýšení uvědomělosti veřejnosti. Proto jsme se rozhodli využít naše vzdělání a uspořádat interaktivní výstavu o vodě ve světě, v domácnostech a o koloběhu pitné vody.

Na podzim 2017 jsme v Toulcově Dvoře uspořádali první formu interaktivní výstavy o vodě, jejímž cílem je rozšířit povědomí o možnostech správného hospodaření s pitnou vodou. Chceme přimět návštěvníky, aby se nad svou spotřebou zamýšleli a nebrali pitnou vodu za samozřejmou věc, ale za něco, s čím je třeba zacházet rozumně.

Zároveň se chceme zaměřit na prezentování výstavy dětem, které interaktivní část výstavy zaujme nejvíc. Stejně tak nejsnáze přijmou za své, že hospodařit vodou je správná věc.

Spolupracujeme s Nadací Partnerství, centrem Toulcův Dvůr, univerzitami VŠCHT v Praze a UTB ve Zlíně, firmami Nestlé, Watersavers, Asio a Vodárenská, a.s.

Projekt H2Ospodař je interaktivní výstava určená pro širokou veřejnost, která představuje tématiku vodního hospodářství (úprava vody na pitnou, čištění odpadních vod) a hospodaření domácností s pitnou vodou.

Návštěvníci se dozvědí, jak lze snadno šetrně hospodařit s tímto cenným produktem ve své domácnosti a případně i ušetřit zbytečné náklady. Zároveň ukazujeme cestu pitné vody od jejího vzniku až po její čištění na čistírnách odpadních vod. Pro dokreslení celého příběhu jsou součástí také infografiky o současném stavu zásob vody nejen u nás, ale i ve světě.

Interaktivní výstava poskytne zajímavé informace zábavnou formou jak pro mladší návštěvníky, tak pro dospělé.

*Víte například:

Kolik energie se musí vydat pro dopravu pitné vody?

Kolik vody (i financí) ušetří perlátory na bateriích v koupelně a kuchyni?

Kolik vody zachrání dvojčinné splachování toalety

To a mnoho dalšího si budete moci sami vyzkoušet.

První formu výstavy jsme představili na podzim 2017 v Toulcově Dvoře. Přes zimu jsmé výstavu vylepšovali a pilovali a máme ji přichystanou na léto 2018. Novou výstavu jsme již prezentovali 30.5.2018 na akci Prahy 9, Mikroklima.

Když ráno vstaneme, uděláme si kávu nebo čaj, vyčistíme si zuby, dáme si sprchu a vyrážíme do práce/školy málokdy se zamyslíme nad tím, jak pitná voda vzniká a dostává se do našich domácností. Kde tedy vzniká pitná voda, kterou každý z nás využívá v množství přibližně 100 l za den a kde končí? Na tyto otázky naleznete odpovědi níže.

Vznik pitné vody

Pro výrobu pitné vody můžeme využít dva základní vodní zdroje, kterými jsou voda povrchová (řeky, vodní nádrže) a voda podzemní. Technologie úpravy se poté volí právě podle toho, jaký zdroj je pro výrobu pitné vody využit a jakou má kvalitu (jakost). Každý z těchto zdrojů má totiž odlišné složení, které je nutné upravit na složení požadované legislativou. Na dalších řádcích se budeme zabývat úpravou vody povrchové, která je v České republice dominantní.

Povrchová voda je oproti vodě podzemní více mikrobiologicky oživená, má více rozpuštěného kyslíku a vyšší koncentraci organických látek. Na straně druhé má menší koncentrace rozpuštěného železa, manganu a oxidu uhličitého a je méně mineralizovaná. 

Po odstranění nejhrubších nečistot ze zdroje vody přichází první krok úpravy vody a to koagulace. Koagulace je základním procesem pro odstranění dominantních znečišťujících látek v povrchové vodě. Těmi jsou především rozpuštěné huminové látky z dnových sedimentů, rašelinišť a také z činnosti mikroorganismů. Druhou skupinou jsou látky nerozpuštěné, mezi které se řadí především jíly a hlinitokřemičitany ze splachů při srážkové činnosti. Tyto látky není možné separovat filtrací nebo sedimentací kvůli jejich velmi malé velikosti. Je tedy nutné tyto malé částice shluknout k sobě a vytvořit částice větší, které je už možné z vody odstranit. Částečně se tak děje už v samotném koagulačním zařízení a následně jsou tyto látky separovány úplně pomocí filtrace (např. pískové).

Takto upravená voda je následně hygienicky zabezpečena. Pro hygienické zabezpečení je možné využít různých chemikálií, které jsou toxické pro mikroorganismy nacházející se ve vodě, nebo UV záření. Často se setkáváme s kombinací UV záření a dávkování chloru nebo jeho sloučenin pro zajištění mikrobiologické kvality vody až ke kohoutku spotřebitele.

Typy odpadních vod vznikajících v našich domácnostech

Při využívání pitné vody k jiným účelům než k pití vzniká v našich obydlích voda odpadní. Tuto vodu můžeme rozdělit na dvě základní kategorie. Vodu černou a tmavě šedou. Vodu černou tvoří voda hnědá a voda žlutá, pochází z toalet a míří rovnou do kanalizace. Voda tmavě šedá je tvořena zbytky jídel smytými při mytí nádobí (kuchyňský bioodpad) a vodou světle šedou, což je voda z praní, mytí rukou, čištění zubů, sprchování apod. Světle šedá voda nemusí mířit přímo do odpadu, ale dá se využít i pro splachování toalet, případně zalévání zahrady při využití specializovaných technologií.

Zpracování odpadních vod

Odpadní voda míří na čistírnu odpadních vod, ve které se zbaví znečišťujících látek na požadovanou úroveň danou zákonem. Nejdůležitější je odstranění organického znečištění a látek obsahujících dusík a fosfor. Dusík a fosfor jsou důležité prvky pro růst mikroorganismů a v případě jejich nedokonalého odstranění při procesu čištění odpadních vod dochází k tzv. eutrofizaci, která je příčinou nárůstu sinic a řas, čímž dochází ke zhoršování kvality povrchových vod.

Základním principem čištění odpadních vod je čištění mechanické s následným hlavním mikrobiologickým čištěním za využití tzv. aktivačního procesu.

Čistírna začíná tzv. lapákem štěrku, kde se usazují ty nejhrubší nečistoty z kanalizace. Odpad z této části tvoří převážně štěrk. Voda, která pokračuje dále, obsahuje další hrubé nečistoty, kterých je zbavena na česlích. V podstatě se jedná o mříž se štěrbinami o požadované velikosti. Odpad z česlí je nazýván shrabky. Po česlích následují dvě usazovací nádrže. Nejdříve je to lapák písku, kde se usazují jemnější anorganické částice ve formě písku a následně je to usazovací nádrž, kde dochází k usazování větších organických částic za vzniku primárního kalu. Nejdůležitější částí čistírny je následné biologické čištění odpadní vody, kde dochází k odstranění organického biologicky rozložitelného znečištění včetně odstranění dusíku a fosforu. Směs mikroorganismů, kterou se čištění provádí, se nazývá aktivovaný kal. V aktivační nádrži, která je intenzivně provzdušňována, probíhá vlivem mikroorganismů oxidace organických látek na oxid uhličitý a vodu. Ty z této reakce získávají energii pro svůj život = rostou a množí se. Vločky, které mikroorganismy tvoří jsou následně separovány od vyčištěné vody v dosazovací nádrži usazováním. Vyčištěná voda přepadá přes hranu dosazovací nádrže a je vedena zpět do recipientu (řeky). Usazený aktivovaný kal se následně částečně čerpá zpět na začátek aktivační nádrže (tzv. vratný kal) a část se zpracovává (tzv. přebytečný kal).

Zpracování odpadů z čistírny odpadních vod: Převážná většina odpadů končí na skládkách. Jsou jimi štěrk, písek, shrabky. Přebytečný a primární kal může být zpracován v kompostárnách, anaerobně za tvorby bioplynu a energie, nebo se také skládkuje.

  1. Vypínáme vodu při čištění zubů a radši používáme kelímek
  2. Na záchodě využíváme dvojčinné splachování
  3. Na kohoutcích máme nainstalované perlátory a ve sprše úsporné hlavice
  4. Velké množství nádobí umýváme ve dřezu, místo pod tekoucí vodou. V případě, že máme myčku nádobí, ji zapínáme až při jejím úplném naplnění.
  5. Omezujeme koupání v plně napuštěné vaně a raději si dáme osvěžující sprchu.
  6. Pro zalévání zahrádky využíváme i shromažďovanou dešťovou vodu
  7. Pijeme kvalitní pitnou vodu z kohoutku a nezatěžujeme tak životní prostředí plastovými obaly
  8. Záchod není skládka: do záchodu nevyhazujeme zbytky léčiv, chemických látek (barvy, laky), použitý olej po smažení, ale ani hygienické pomůcky kromě toaletního papíru.

A PROČ?

  1. Čištěním zubů při otevřeném kohoutku může každý z nás vyplýtvat při jednom čištění až 25 litrů vody. Ročně je to pak přibližně 18 000 litrů. Tolik vody by stačilo k naplnění 5 rodinných bazénů a takové plýtvání nás stojí přibližně 1 500 Kč na osobu ročně.
  2. Splachování toalety je velkým spotřebitelem pitné vody. Na jedno spláchnutí záchodu bez dvojčinného splachování může připadnout až 10 l vody. V případě vykonávání malé potřeby čtyřikrát za den se nám tak ztratí 40 l pitné vody naprosto zbytečně. Při využití dvojčinného splachování lze na jedno spláchnutí malé potřeby využít pouze 3 l pitné vody a tím ušetřit až 28 l pitné vody denně. Ročně tak můžeme ušetřit přibližně 800 kč/osobu.
  3. Perlátory provzdušňují vodu a zároveň omezují a usměrňují její průtok. Právě díky provzdušnění nedochází k pocitovému poklesu průtoku vody, avšak opravdový průtok je nižší. Běžný průtok kohoutkem bez perlátoru je přibližně 15 l/min. Perlátor je schopen snížit tento průtok až na 3 l/min, aniž by byl snížen komfort při mytí rukou apod. Zařazením perlátoru je tedy možné ušetřit až 80 % protékající vody z kohoutku. Na stejném principu pak pracují i úsporné sprchové hlavice v koupelně.
  4. Jako čištění zubů při puštěném kohoutku i mytí nádobí při puštěném kohoutku přináší zbytečné plýtvání pitnou vodou v případě mytí velkého množství nádobí. Při mytí nádobí po dobu 6 minut při otevřeném kohoutku vyplýtváme až 90 litrů vody. Nejlepším způsobem je mýtí většího množství nádobí v napuštěném dřezu, které nám může ušetřit až 50 litrů vody na jedno takové mytí.
  5. Jedna koupel v plně napuštěné vaně odpovídá přibližně 100 – 200 litrům pitné vody. Když nahradíme každou takovouto koupel osvěžující pětiminutovou sprchou i bez úsporné hlavice ušetříme přibližně 25–125 litrů vody což ročně znamená úsporu přibližně 750–3800 kč/osobu.
  6. Pokud je to možné a je dostatek srážek, je dobré využívat pro zalévání zahrádek i dešťovou vodu shromažďovanou v nádržích nebo sudech. Ale to každý správný zahradník už jistě ví.
  7. Pitná voda z kohoutku podléhá pravidelným a přísným kontrolám kvality a testy ukazují, že je stejně kvalitní nebo dokonce kvalitnější než voda balená. Zároveň tak nepřispíváme ke tvorbě plastových odpadů. Výhodou pití vody z kohoutku je mimo její kvalitu i cena. Za litr pitné vody z kohoutku zaplatíme v průměru 0,083 Kč.
  8. Záchod není skládka, a léčiva, chemikálie ani zbytky potravin a fritovací oleje do něj nepatří. Zbytky potravin a oleje mohou ucpávat kanalizaci a zároveň podporují množení krys ve stokách. Léčiva a chemikálie splachované do záchodu následně škodí na čistírně odpadních vod (rezistence bakterií na antibiotika, zhoršení čištění odpadních vod). Častou otázkou bývá kam tedy s tuky? Nejlepší možností je přelít je do plastových lahví a odnést do sběrného dvora.

Rhyme, z.s.

IČO:06800297

Břasy 84, 338 24 Břasy

voda@rhyme.cz

Ondřej Rychecký, předseda spolku

+420 608 115 098

Jakub Med, místopředseda spolku

+420 721 663 703

Nestlé Česko s.r.o.
Nadace Partnerství